Padesátá léta přinesla neskutečné problémy i lidem z Velkomeziříčska. Dr. Růžena Vacková, (1901 Velké Meziříčí – 1982 Praha), byla profesorkou archeologie na Karlově univerzitě. Dříve působila jako divadelní kritička, za války pobyla v koncentráku a její dva sourozenci byli popraveni. V den, kdy se lámal chléb, 25. února 1948, vedla katolické studenty na Hrad a byla s nimi zbita. Brzy musí opustit filozofickou fakultu, v roce 1952 je zatčena a odsouzena na 22 let do vězení. Odseděla si z nich plných patnáct! S ní museli z fakulty odejít i mnozí další pedagogové.

Jakub Deml sice nebyl zavřen, ale nesměl být vydáván a dožíval na neuvěřitelně nízké penzi. Mučedníkem komunismu se stal katolický básník Jan Zahradníček (1905–1960), rodák z Mastníku u Třebíče. Byl zatčen v červnu 1951, o rok později odsouzen na 13 let a po zmírnění trestu na 9 let byl v září 1956 propuštěn na pohřeb svých dvou dcer, které se otrávily houbami. Vzápětí se však musel vrátit (snad i kvůli rozruchu, který jeho příjezd do Uhřínova vyvolal) a odsedět zbývající čtyři roky. Nijak mu nepomohlo písemné uznání generála L. Svobody z 26. 1. 1948 za péči a podporu o jeho rodinu za války.

Během věznění prodělal dva infarkty a jednou ho v olomoucké věznici navštívil v oddělení pro nemocné Alexej Čepička. Zahradníček zrovna četl životopis Lenina a hned Čepičkovi zacitoval, jak královsky se Lenin ve vězení měl (dvakrát týdně návštěvy, psal knihu, vydržoval si donašeče literatury atd.). Ministr spravedlnosti mu však odpověděl: „Co bylo možné v carském Rusku, není možné v socialistickém Československu.“ Dovolil však Zahradníčkovi legálně psát do sešitu, který byl ovšem nakonec básníkovi stejně zabaven.

Ve vězení psal Jan Zahradníček hlavně na motáky nebo si sám pamatoval tisíce veršů. Z nich vznikly později sbírky Čtyři léta a Dům strach. Na amnestii byl propuštěn v květnu 1960, ale do Uhřínova se vrátil v tak zuboženém stavu, že už 7. října umírá. V pátek 7. 10. 1960 byl jeho syn Jeník se školou na bramborové brigádě a z dálky uslyšel zvonit umíráček.

„Na funus toho kriminálníka se sjela reakce z celé republiky,“ usoudil jeden přihlížející. Nenávist komunistů šla až za hrob. V době, kdy vycházely stupidní rýmovačky o Stalinovi a vrazích z Wall Streetu, se Zahradníčkovy verše objevit nesměly...

Zahradníčka přivedl do Uhřínova jeho příbuzný, katolický kněz a básník Jan Dokulil. Také on měl být zatčen, ač za války ukrýval i Halase a manželku generála Svobody. Ale 24. 7. 1950 se mu podařilo upláchnout z fary oknem a skrývat se plných sedm let až do 4. září 1957, kdy došlo k jeho zatčení. Byl odsouzen na 12 let a trest mu byl ze zdravotních důvodů přerušen až 31. 1. 1965. Plně rehabilitován byl 31. 8. 1967.

Mezi vyloučenými studenty z filozofické fakulty byl i básník Ladislav Dvořák, rodák z Krásněvsi. K prověrkám se ani nedostavil („byla to otázka cti“), pracoval pak manuálně a ve volných chvílích veršoval.

Sedlák Křeček z Hrbova byl zatčen stejně jako lyžař Cyril Musil, také přímo na pastvě. Za týden už nežil a s jeho statkem mohli komunisté volně naložit.

V květnu 1955 byl ve Vídni u Velkého Meziříčí zatčen i s manželkou Jiří Dvořák. Jejich majetek byl prodán v dražbě a hospodářství začleněno do JZD. Z Vídně byly vystěhovány i děti, z nichž to Karel dotáhl až do fotbalové reprezentace.

Pro nesouhlas s režimem byli v r. 1949 v Meziříčku odsouzeni Jan Zeman na doživotí, Josef Zeman na 25 let a František Slabý na 20 let. Všichni navíc ke ztrátě poloviny majetku. Na Borech, v Ilavě a v dolech v Příbrami byli vězněni až do r. 1961. Josef Zeman prohlásil, že to, co dostal za války ve vězení od Němců nebylo nic proti tomu, co schytal od našich lidí. Zemřel už v r. 1962, jeho bratr Jan o rok později.

Na popravišti skončil kapitán Josef Trojan (25. 3. 1906 Horní Heřmanice u Velkého Meziříčí – 29. 12. 1953), partyzán za SNP, baťovec, jeden z poválečných správců firmy Baťa.

Příběhy z té těžké doby, třeba o Číhošťském zázraku, událostech v Babicích, o zátahu v Křížovicích a mnohé další se dočtete v knize Zlatá léta padesátá.