Nejstarší a nejznámější regionální internetový deník v Česku (zal. roku 1996)...
Každý den čerstvé zprávy a publicistika z Jihlavy a celé Vysočiny (RSS kanál)...

Nejstarší český internetový deník Regionalist.cz (1996-2020), vychází již 8575 dnů

Dnes je pátek 3. duben
(21. březen církevního kalendáře iuliánského)
• 2020 rok křesťanského letopočtu
• 7509 let od stvoření světa dle křesťanského počítání
Svátek dle katolického tradičního kalendaria na 3. 4.:
Pátek po neděli smrtné Sedmibolestné Panny Marie
Svátek dle pravoslavného kalendaria na 21. 3. (3. 4.):
  • 23.2.2020:
    Výstava Adriena Šimotová, Jiří John Dvojí obrazotvornost Návrat v návratu se pokouší přispět k rozšíření povědomí o významu uměleckého odkazu této partnerské dvojice a to nejen v kontextu jejich pomyslného návratu na Vysočinu
    Výstava Adriena šimotová, Jiří John Dvojí obrazotvornost Návrat v návratu bude zahájena slavnostní vernisáží v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě v Komenského ulici 10 ve čtvrtek 27. února v 18 hodin. Její součástí bude program Hildegarda z Bingen, (1098–1179), chorální kompozice z rukopisu Riesenkodex: Antifona O beata infantia (Ó, blažené dětství) – ke sv. Disibodu, Antifona Caritas abundat in omnia (Láska zaplavuje všechno) – k Duchu svatému, Hymnus Ave, generosa (Budiž pozdravena, urozená) – k Panně Marii, zpívá Kamila Mazalová Marek Kopelent, Cantus rogans pro violoncello solo (Prosebný zpěv pro sólové violoncello), hraje Petr Nouzovský (violoncello). Komentovaná prohlídka výstavy se bude konat 16. dubna v 17 hodin.
    Výstava s názvem Adriena Šimotová, Jiří John - Dvojí obrazotvornost se pokouší přispět k rozšíření povědomí o významu uměleckého odkazu této partnerské dvojice a to nejen v kontextu jejich pomyslného návratu na Vysočinu. Jiří John pocházel z Třeště, prožitky dětství a mládí na venkově a pozorování přírodních procesů mu poskytovaly podněty pro tvorbu po celý život. Jedná se o jednoho z nejvýraznějších představitelů generace nastupující na scénu v padesátých letech, byť se jeho tvorba odvíjela na okraji dominujících výtvarných tendencí zcela svébytným způsobem.

    Adriena Šimotová byla stejně jako Jiří John zakládající členkou skupiny UB12. Celou její tvorbou prostupoval hluboký zájem o člověka, síť vztahů a symboliku lidského těla. Tento zájem směřoval do nitra člověka, nikoli k jeho tělesné schránce. V průběhu tvůrčího života opustila klasické grafické a malířské techniky a různými způsoby pracovala s kresbou, frotáží, papírem, textilem a dalšími materiály.

    Na úvod našeho rozhovoru uveřejněného na sklonku života Adrieny Šimotové, před zahájením její výstavy v pražské Galerii Rudolfinum, Adriena řekla: „Myslím si, že úplně v základě toho, co dělám, je motiv blízkosti z těch nejdůležitějších. S blízkostí souvisí vlastně celý můj důvod a potřeba udržet se v určitém emočním poli, s nímž je blízkost spojená… Blízkostí samozřejmě nemyslím prvořadě fyzickou blízkost, ale jde mi o duševní oblast nebo duchovní sféru… V mé práci to zanechává důležité stopy. To, co dělám, je taková oslava blízkosti. Blízkost také souvisí s komunikací, která je založena na setkání, a setkání je zase postaveno na blízkosti“.1

    V návaznosti na takto chápaný vztah blízkosti, vztah založený eticky, duchovně, v soupatřičnosti, ve společném zaměření, pak Adriena promýšlela podstatu blízkosti také v její různorodé souvislosti s oddálením, s distancí, … Na Adrieniny úvahy o blízkosti jsem chtěl výstavou věnovanou tvorbě Jiřího

    Johna a Adrieny Šimotové navázat. Nacházel jsem v nich východisko pro koncipování výstavy upořádané v kraji, s nímž byli oba, každý svým způsobem, spjati, a který byl, jak se říká, rodným krajem jednoho z nich. Výstava Dvojí obrazotvornost Návrat v návratu se přiřazuje k nemnoha společným prezentacím jejich tvorby, je z nich nejucelenější, a je první poté, co z vezdejšího světa odešli oba… Je společným setkáním jejich tvorby uspořádaným nedaleko Třeště, kde se Jiří John narodil, kam za ním a s ním jezdívala jeho žena Adriena, která ve svých pravidelných návštěvách pokračovala i po jeho předčasné smrti v roce 1972, při návštěvách jeho rodičů, zejména Johnovy matky, k níž měla hluboký, přátelský vztah…

    Oporu pro hledisko, jímž výstavu uvádíme, můžeme najít už v raném díle Jiřího Johna, v jeho soustavném zájmu o krajinu, která mu byla od dětství domovem. Jeho malby z tohoto období můžeme chápat jako niternou výtvarnou reflexi souvislosti obojího, čím jsme v návaznosti na Adrienina slova tento text uvedli, souvislosti blízkosti i oddálení a jeho či lépe jejich hloubky. Můžeme ji nacházet v obrazech Zima (1947), Zimní plán (1951), První sníh (50. léta), Pole (1952), a v mnoha dalších pozdějších malbách, kresbách či grafických listech. Adriena vzpomínala na slova Josefa Kaplického, který u Johnova obrazu Zima (1947) poznamenal: „… pane John, za ten obzor bych chtěl jít, abych poznal, co je za ním“. Obzor či horizont byl pro Johna v tematické struktuře těchto děl motivem podstatným a příznačným; zprostředkovával blízkost i oddálení. Pro běžné vědomí je obzor hranicí na dohled, pokud k ní vůbec pozdvihne zrak. Hranicí mezi tím, co je dole a nahoře, hranicí mezi tím, co je viděné, protože je to před touto hranicí, a co je neviděné, protože je to právě za ní. Překročíme-li meze tohoto postoje, můžeme nahlédnout, že horizont jako hranice rozdělující i spojující viděné a neviděné, probíhá uvnitř teritoria obzorem původně vymezeného, jako jeho neoddělitelná součást. A postoupíme-li ještě dál, můžeme si uvědomit, že hranice mezi viděným a neviděným, proměnlivá hranice zprostředkovávající jejich vzájemný vztah i souvislost, je s celou svojí dynamikou, kvalitou, orientací… hranicí v nás, že je z nás a námi. Cesta za obzor tak může být pro toho, kdo se na ni vydá a kdo po ní jde, cestou k sobě, cesta k rozvinutému chápání horizontu pak vede k idiognozi, k sebepoznání, k takové orientaci sebevztahu, v níž můžeme hledat svoji míru v oblasti, jež vede k takovému přijetí odpovědnosti za vztah k sobě, které cestu za obzor neuzavírá, ale prohlubuje, rozvíjí a naplňuje. To je u Jiřího Johna v celé jeho tvorbě prokazováno a potvrzováno. V jeho celoživotním díle můžeme vidět, jak tato cesta prohlubuje a rozvíjí osobnostní schopnost sladit se s životním výrazem jiného či druhého živého, navázat s ním komunikativní vztah a přivést jej svou tvorbou ke slovu. Nebo ke společně sdílenému tichu… Za mnohé z autorových děl, která nám tuto zkušenost zprostředkovávají, můžeme uvést malbu ze závěru jeho života, obraz, který Jiří John nazval Úsvit, lze jej chápat jako jeho modlitbu nad rostlinou a za rostlinu, za rostlinu, která se sama modlí.

    John byl žákem prof. Josefa Kaplického, spolu s Václavem Bartovským, Václavem Boštíkem, Adrienou Šimotovou, Stanislavem Kolíbalem, Vlastou Prachatickou, Alenou Kučerovou a dalšími byl členem skupiny UB 12, pedagogicky působil na Akademii výtvarných umění v Praze. Během šedesátých a na počátku sedmdesátých let, v době, v níž se jeho talent naplno rozvinul, se stal jednou z výrazných a profilujících osobností českého výtvarného umění. V Třešti, kde se narodil v roce 1923, žil s vynuceným přeryvem totálního nasazení za okupace až do svého odchodu na Státní grafickou školu v Praze, na níž studoval u prof. Zdeňka Balaše, a odkud pak po roce přešel na Vysokou školu

    uměleckoprůmyslovou. V námětové rovině jeho tvorby brzy převládl zájem o krajinu, nejdříve o krajinu, v níž vyrůstal, která mu byla v dětství a dospívání domovským okolím. Po studiích, když se natrvalo přestěhoval do Prahy, přibylo do jeho námětového okruhu město, městské prostředí, i v určité souvislosti s dobovou tendencí tzv. civilismu. Zájem o krajinu přerostl u Johna na sklonku padesátých let v zájem o přírodu, o přírodu v její genezi, měli bychom možná říci o přírodu vůbec, a ještě spíše pak o to, co se v ní, jako původnější než příroda sama, projevuje a sděluje, aniž by bylo se zkušenostně dostupným v přírodě totožné a na ně samotné redukovatelné. V setkání s Johnovým dílem máme jistě před sebou obrazy venkovských krajin, městských zdí a osamělých staveb, travin, kapek, zrn v jejich klíčení, rostlin v jejich rašení i tlení, nerostů pod povrchem země, obrazy zim a nocí… Neměli bychom však přehlédnout, že celé jeho dílo je možná především ve své podstatě řádoslovnou skladbou aktů, v níž John hledá a nachází nezjevnou souvislost − v souvislosti všeho − dostatečně nosnou pro sebezaložení, pro nalezení světlonosného základu pro toho, jenž chce být tichým a pozorným bratrem všemu sourodému, s čím se v jiném setkává…

    Johnův talent se rovnoměrně rozvíjel v malbě, grafice, a vedle toho se přesvědčivě uplatnil také v ilustraci i dílech pro architekturu. Z autorů, na něž navazoval, či kteří mu byli blízcí, musíme jmenovat především Josefa Šímu, s nímž se přes dobová omezení i spolu s Adrienou několikrát setkal. Jmenovat, byť s výhradou, můžeme i Maxe Ernsta, u něhož patrně (přímo či nepřímo) navázal mimo jiné na techniku gratáže, kresebného proškrabávání malby. Příbuznost nacházel v Morandiho meditacích věcí, věcnosti věcí i v metafyzičnosti Georgese Braquea. Z českého prostředí mu byl vedle jeho ženy Adrieny Šimotové zvláště blízký Václav Boštík. Počátkem padesátých let přenechal Boštík Johnovi a Adrieně svůj ateliér. Od poloviny padesátých let pak (na Johnovo pozvání) spolu pracovali na Památníku židovských obětí v Pinkasově synagoze v Praze. Po dobu pěti let John s Boštíkem na stěny synagogy společně zaznamenávali bezmála osmdesát tisíc jmen těch, kteří padli za oběť nacistické zločinné zvůli. Tuto mezní konfrontaci s tragickým osudem jejich současníků je třeba pokládat, a to v souladu s vlastním Johnovým stanoviskem, i na základě Adrienina svědectví, za integrální a velmi důležitou součást jeho tvorby. Lze v ní možná hledat jednu z podstatných souvislostí pro odpovídání na otázku, kde je v Johnových malbách či v jeho volné grafické tvorbě člověk. V krajinách z raného období jeho díla jej ve výtvarně explicitní podobě nepotkáváme, nepotkáme jej takto, až na několik výjimek, ani mezi opuštěnými budovami měst či mezi městskými zdmi, nepotkáváme jej ani v Johnových meditacích o mystériu živého v přírodě, genezi a smyslu spojení živého se zemí. Jistě, pole v Johnových krajinách jsou místem lidské práce, práce lidí pro lidi, místem, z něhož člověk odešel a kam se znovu, až nastane příslušný čas, snad vrátí. Rozkrojené jablko na Johnově obraze se nerozkrojilo samo. Hořící ohně na polích jsou také znamením lidské přítomnosti, stejně tak jako jím je opuštěný stůl s plodem ovoce, abychom neopomněli jeden z obrazů, jímž se sedmačtyřicetiletý těžce nemocný Jiří John se živými loučil. V kontextu celkové souvislosti Johnova díla je dle našeho soudu člověk v jeho obrazech přítomen nejpodstatněji v meditativním či kontemplativním sebevztažení toho, kdo v sebeuvolnění do otevřené vstřícnosti viděné, zjevující se prostřednictvím obrazotvorného jednání, uvádí v soulad s nejvýše myslitelným, které se zjevným bezprostředně nestává. V obraze nezpodobovaný člověk je v něm přítomen v pozici toho, kdo ve světle zjevujícího se nezjevného sebe přesahuje a naplňuje v hledání ztraceného nebo

    skrytého místa pro sebesplnění a dovršení živého; zprostředkovává tak perspektivu smíru a pokoje, a jeho vnitřní tiché slávy, nebo alespoň vytrvává v zápase o uchování jejich možnosti.

    Zatímco zastoupení tvorby Jiřího Johna na výstavě v OGV v Jihlavě lze chápat jako do značné míry reprezentativní i z hlediska struktury oborů, v nichž pracoval, prezentace tvorby Adrieny Šimotové musela být v rámci výstavy vzhledem k mnohotvárnosti jejího díla, i s ohledem na dané prostorové podmínky, koncipována jinak. Společně se snahou o reprezentativní zprostředkování podstatných hodnot, které její tvorba přináší, jsou se zřetelem ke konkrétním souvislostem místa, regionu a s tím spojené orientace výstavy ve výstavním souboru ve větší míře zastoupena díla, v nichž autorka navazovala na vztahy se specificky blízkými, na vztahy se členy rodiny – je mezi nimi dlouho nevystavovaná textilní koláž Rodiče Jiřího Johna (1974), obdobně obraz Mrtvá hlava (1973), v němž jsou rozpoznatelné rysy tváře Jiřího Johna, Portrét chlapce (Martin) (1975). Jsou zde zastoupena díla, v nichž se autorka vztahovala ke své matce Maminka z r. 1985, Maminka z r. 1986, (Adrienin synovec mi o Adrienině matce řekl, že byla nejlaskavějším člověkem, s nímž se setkal), a spolu s nimi také objekt Co zbylo z anděla (1979-80) který je dílem, v němž navazovala na siluetu matčiny postavy v jejím pozdním věku, ta je také zobrazena na grafice Velká překážka (Anděl) (1976). Do těchto souvislostí patří také Čekání (1974), v němž reflektovala svoje vzpomínky na babičku Mathyldu a tetu Adrienu… Z dalších, do výstavy nezařazených autorčiných děl, můžeme připomenout alespoň Osamělost z roku 1977, které je v době trvání výstavy v OGV v Jihlavě vázáno pro výstavu v zahraničí…

    Adriena Šimotová se narodila 1926 v Praze v česko-francouzské rodině spjaté s masarykovskými tradicemi první republiky, prožila zde válečná léta. Také ona studovala na Státní grafické škole u prof. Balaše, Jiřího Johna tam krátce předcházela, následně pak spolu s ním studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u prof. Josefa Kaplického, kde strávila po absolutoriu ještě další roky v rámci aspirantury… Spolu s Jiřím Johnem a dalšími už jmenovanými byla členkou UB 12...

    V uzavírající se (či uzavírané) československé společnosti padesátých let s ním i mnoha jinými sdílela naděje v demokratizaci společenského života, které rostly v letech šedesátých i zklamání z jejich zmaření. Adrienina cesta k nalezení a vymezení vlastní profesní orientace postupovala po studiích pomaleji, než tomu bylo u Jiřího Johna. Pro její osobní a tvůrčí formaci byla rozhodující druhá polovina šedesátých let a pak následující desetiletí, konfrontace se ztrátou nejbližšího člověka a s dramatickými politickými událostmi… Toto období osobních i společenských bolestí a zkoušek je obecně považováno za dobu, v níž se profilovala k lidské i umělecké svébytnosti, zralosti a jedinečnosti. Stále častěji se v její grafické a malířské tvorbě od druhé poloviny šedesátých, a pak od sedmdesátých let můžeme setkávat s výslovným zobrazováním člověka, v němž postupně radikalizuje existenciálně formulované téma lidské personality spolu se soustředěným vymezováním podmínek, vztahů a situací pro ni podstatných. A to v takové důslednosti, výrazové jasnozřivosti, že se v tomto období a v následujících desetiletích její tvůrčí cesty toto její soustavně formulované tematické zaměření rozvinulo ve svébytnou výtvarnou fenomenologii obecně lidské situace, jejíž integrální součástí byla mnohostranná reflexe podstaty obrazu a obrazové komunikace.

    Adrienino tehdejší hledání nových možností výtvarného vyjádření vyplývalo z úsilí o stupňování komunikativnosti výtvarné formy ve vztahu k tematice, kterou nově objevovala a formulovala. Jako respektovaná malířka se rozcházela s tradiční podobou uplatnění média malby v ploše dvojrozměrného závěsného obrazu, malířské plátno, později nejenom plátno, ale i tapety, jemné pletivo, síťovina, a zejména papír, ten pak ve větší míře než cokoli jiného, se z pouhého věcného nositele výtvarného sdělení stávaly vlastní stránkou obrazného výkladu, smyslově názorným momentem vnitřní formy v procesu její artikulace a projevu. Lze přitom myslet na „otevírání“ díla, jak jej tematizovali mezi jinými Umberto Eco či Georges Didi-Huberman, ale především snad na otevírání autorčiny obrazotvornosti, a to v mimořádné mnohotvárnosti výrazových prostředků a metod na hranicích malby, kresby, objektu, sochařství, instalace, umění akce, body artu, a na poli jejich přechodů a prolínání.

    Pracovala s perforací, transparencí, vrstvením kreseb, obracením a prolínáním jejich rubových a lícových stran, se skladbou vrstev zobrazení v návaznosti na časovou posloupnost jejich vzniku, se šablonami, fotografickým obrazem a proměnami jeho role ve vztahu k individuální či skupinové paměti, se seriálním momentem obraznosti… Jedinečným způsobem uplatňovala ve své tvorbě frotáž (prokresbu), a to osob (druhých i sebe samé), předmětů z vlastního domova, předmětů a objektů z míst mimo domácí prostředí, v nichž reflektovala věcnost vůbec, později pak interiérů z míst, ve kterých věci nacházela a ve kterých vznikaly následně také její instalace nebo svého druhu výstavní akce zahrnující konkrétní prostor s jeho příběhem, historií… To vše zde jen ve zkratce shrnuté lze chápat jako postupné kroky na cestě, na níž můžeme s Adrienou Šimotovou a také díky ní nahlédnout, sledovat a promýšlet, že a jak je konstitutem nejen v autorčině obrazotvornosti „otevíraná“ skutečnost obrazu, ale i skutečnost v něm se vyjevující a sdělující, že obrazy nejen vytváříme, ale obrazem také sami jsme. Základním médiem, v němž se tak dělo, a ústředním důvodem, pro který se tak dělo, byl pro Adrienu komunikativní vztah. Komunikativní vztah s druhým, s druhými, se sebou. Komunikativní vztah chápaný jako průběžná jednota sdílení a sdělování, podstatně otevřená vůči transcendenci.

    Autorka opakovaně připomínala pro ni inspirativní blízkost myšlení Martina Bubera a jeho filosofie rozhovoru. Mimo jiných příležitostí tak učinila i v knize Hlava k listování… Z Buberovy knihy Já a Ty si mezi jiným na útržek papíru v ateliéru vypsala „Jdeme-li nějakou cestou a setkáme-li se s člověkem, který nám kráčel vstříc a šel také nějakou cestou, známe jenom svůj kus cesty a nikoli jeho – jeho kus cesty totiž prožíváme jen v setkání… Všechen skutečný život je setkáním“.

    V určitém smyslu lze říci, že v této orientaci a díky ní cesta Jiřího Johna v Adrienině tvorbě pokračovala, že Adriena Jiřího odkaz s pozorností a péčí přijala, a po svém učinila zvláštní součástí svého díla.

    Připomněli jsme Adrieninu literární tvorbu shrnutou v knihách Uvnitř-vně (malá sdělení) a Hlava k listování, dodejme, že doplňuje strukturu výstavy Dvojí obrazotvornost Návrat v návratu prostřednictvím zvukového záznamu její četby v interpretaci Marie Tomášové. Adrieninými slovy jsme tento text uvedli, citací z knihy Uvnitř-vně (malá sdělení), krátkým fragmentem zprostředkovávajícím jednu z podstatných stránek Adrienina myšlení, její tvorby, její víry… můžeme tento text uzavřít: „Tajemství – vždy vylučováno, popíráno, tam, kde omezení je skutečnou

    omezeností. A přece nelze udělat jedinou čáru, nelze napsat jediné slovo bez vědomí toho, že existuje. Obsahuje sám smysl bytí, obsahuje vše, co je mimo nás, ale i v nás, vše, čemu se blížíme i vzdalujeme. A každé vítězství a každá porážka – zcela upřímně – je ve jménu tohoto poznávaného s nepoznatelného“. (červen 1977)

    Adriena Šimotová
    Narozena 6. 8. 1926 v Praze.
    Zemřela 19. 5. 2014 v Praze.
    1945 Státní grafická škola v Praze, studovala u Richarda Landera a Zdeňka Balaše
    1945–50 Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, studovala u Josefa Kaplického
    1950–53 Postgraduální aspirantura tamtéž
    Byla členkou Umělecké besedy, skupiny UB 12, Nové skupiny a obnovené Umělecké besedy.

    Samostatné výstavy (výběr)

    1965 Obrazy a grafika, Galerie Československý spisovatel, Praha

    1970 Obrazy a kresby, Galerie Václava Špály, Praha

    1976 Graphic Art (s Alenou Kučerovou), Jacques Baruch Gallery, Chicago

    1977 Vymezení a komunikace, ateliér Josefa Mžyka, dům Mlynářka, Praha

    1978 Grafika Adrieny Šimotové, Divadlo hudby OKS, Olomouc

    Adriena Šimotová: Kresby, Klub školství a vědy Bedřicha Václavka, Brno

    1981 Samostatná výstava na The 14th International Biennial of Graphic Art,

    Ljubljana

    1982 Adriena Šimotová, Galerie Witte-Baumgartner, West Berlin

    Empreintes, Galerie de France, Paris

    1983 Two Artists from Prague (se Stanislavem Kolíbalem), Riverside Studios,

    London

    1985 Kresby, bývalý františkánský klášter, Hostinné

    1986 Práce na papíře, Dům umění města Brna – Dům pánů z Kunštátu, Brno

    1987 Kresby, Galerie Sovinec, Sovinec

    1989 Problém hlavy, Oblastní galerie v Liberci

    Dialog: Adriena Šimotová – Václav Stratil, Galerie moderního umění, Hradec Králové

    1990 Setkání 1969–1990, Galerie hlavního města Prahy, Staroměstská radnice

    Frottagen und Zeichnungen, Galerie Christine Konig, Wien

    1991 Adriena Šimotová, Galerie de France, Paris

    Svěcení reality, Zapadočeská galerie v Plzni

    Miesto veci, Klub priatelov českej kultúry, Bratislava

    Svěcení reality, Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy

    1992 Objekte und Zeichnungen, Galerie Christine Konig, Wien

    Tisch-Wachter, Hypo Galerie im Romanischen Keller (ve spolupráci s Galerií

    Christine Konig), Salzburg

    1993 Tisch-Wachter, Galerie Knoll, Budapešť

    Dotyk barvou, Galerie Půda, Pedagogická fakulta Univerzity Palackého, Olomouc

    1994 Zwei Raume, Galerie Christine Konig, Wien

    O blízkém a vzdáleném, výstavní síň Mánes, Praha – Galerie výtvarného umění v Litoměřicích

    1995 Co mizí a co zůstává, Muzeum Aš

    Adriena Šimotová, Galerie Saint-Severin, Paris

    1996 Memoire de famille, Galerie de France, Paris

    Paměť rodiny, Nová síň, Praha

    Co mizí a co zůstává, Dům umění, Brno

    1997 Prchavost trvání, Galerie Jiřího Jílka, Šumperk

    1998 Mapování dotykem, Dům umění, České Budějovice

    Was vergeht und was bleibt, Galerie im Traklhaus, Salzburg

    V hranicích dorozumění, Galerie Šternberk, Šternberk

    Adriena Šimotová, Izbrisane podobe, Umetnostna galerija Maribor, Razstavni

    salon Rotovž, Maribor

    1999 Stopy pamäte, Galéria Medium, Bratislava

    Adriena Šimotová: S kolemjdoucím, Dům umění, Krajská galerie výtvarného

    umění ve Zlíně

    S kolemjdoucím II, AP galerie, Praha

    2001 Adriena Šimotová, Retrospektiva, Národní galerie v Praze

    Kresby k textům, Francouzský institut v Praze

    2002 Kunstler aus Tschechien (s Jindřichem Štreitem), Katolische Akademie

    in Bayern, Munchen

    L’oeil ephemere, Musee des Beaux-Arts de Dijon

    2004 Adriena Šimotová, Ecole des Beaux-Arts, Galerie du Quai, Toulouse

    Tvář, Slovenská národná galéria, Bratislava

    Kresby k textům (1967–2003), Moravská galerie v Brně

    2005 Věci, místo (s Markétou Othovou), Galerie Caesar, Olomouc

    2006–07 Adriena Šimotová – retrospektiva (1959–2005), Muzeum umění

    Olomouc, Trojlodí

    2008 Adriena Šimotová, perforace, kresby (1975–85), Galerie moderního umění

    v Roudnici nad Labem

    Pocta Adrieně Šimotové – V. Nový zlínský salón 2008

    Hosté, tvorba z let 2000–2006, Galerie města Plzně

    2009 Oh l’ombre, ma lumiere, grafitové čáry čára, AP Ateliér, Praha

    2010 Prostrace, kostel Nejsv. Salvátora, Praha

    Ruce, Památník Leoše Janáčka, Moravské zemské muzeum, Brno

    2011 Menší ohlédnutí, Museum Kampa, Praha

    Vyjevování (2008–10), Galerie Rudolfinum, Praha

    2012 My jsme ti, které hledáme, Galerie 19, Bratislava

    A je takové ticho …, White Gallery, Osík

    2014 Adriena Šimotová, Vzpomínka, Museum Kampa, Praha

    Adriena Šimotová, Magdalena Abakanowicz, Křehkost a síla bytí,

    Galerie Závodný, Mikulov

    2016 Adriena Šimotová, Grafitový anděl, Galerie Václava Chada, Zlín

    2017 Adriena Šimotová, A je takové ticho… (II), Galerie současného umění

    a architektury, Dům umění, České Budějovice

    Skupinové výstavy (výběr)

    1965 UB 12, Dům umění města Brna

    The International Biennial of Young Artists, San Marino

    1967 The 7th International Biennial of Graphic Art, Ljubljana

    Mostra d’Arte Contemporanea Cecoslovacca, Turin

    1968 Czechoslovak Contemporary Graphic Art, Monetary Fund, Washington, D. C.

    1969 6 graveurs tcheques, Galerie La Hune, Paris

    1970 Biennale Internazionalle della grafica, Firenze

    1971 Premio Biella per l’incisione, Biella

    1974 Internationale Biennale der Graphik, Frechen

    1976 The International Biennial Exhibition of Prints in Tokyo, Museum

    of Modern Art, Tokio

    1979 Internationale Biennale der Graphik, Heidelberg

    1980 Eleven Contemporary Artists from Prague, New York University – Michigan

    University, Ann Arbor

    1981 Contemporary Paintings of Eastern Europe and Japan, National Museum

    of Modern Art, Osaka – Museum of Art, Kjoto

    1982 Triennial of Contemporary Art, Museum of Modern Art, Dilli

    1983 Dessins tcheques du XXe siecle, Centre Georges Pompidou, Paris

    1985 Siecle de Kafka, Centre Georges Pompidou, Paris

    Kunst mit Eigen-Sinn, Museum des 20. Jahrhunderts, Wien

    1987 Expressiv, Museum des 20. Jahrhunderts, Wien – Hirshhorn Museum

    and Sculpture Garden, Washington, D. C., 1988

    1988 Triennale rysunku, Vratislav

    1990 Inoffiziel, Museum der Stadt, Řezno

    40 artistes tcheques et slovaques, Musee de Luxembourg, Paris

    1991 Tradition und Avantgarde in Prag, Kunsthalle Dominikanerkirche,

    Osnabruck – Landesmuseum, Bonn

    Detente, Dům umění, Brno – Museum des 20. Jahrhunderts, Vídeň – Kiscelli

    Muzeum, Budapešť 1992 – Fondazione Mudina, Milan, 1992

    1992 V dimenzích prázdna, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem

    D’une generation, l’autre, Musee d´art Moderne de la Ville de Paris, Paris

    1993 Identity Today, the Contemporary Czech, Hungarian, Polish, Slovak Art,

    Centre de conferences Albert Borschette, Brusel

    1994 Europa – Europa, das Jahrhundert der Avantgarde in Mittel- und Osteuropa,

    Kunst- u. Ausstellungshalle der Bundesrepublik Deutschland, Bonn

    1995 Glaube: Hoffnung: Liebe: Tod, Kunsthalle, Wien

    1997 Kořeny, Mánes, Praha

    1998 Entgegen: Religion, Gedachtnis, Korper in Gegenwartskunst, Štýrský Hradec

    Skulptur, Weiblich, Figur, Oberosterreichisches Landesmuseum, Linec

    1999 K nebi, Galerie Šternberk, Šternberk

    Le Regardement, Musee de l´Hospice St. Roch, Ville d´Issoudun, Issoudun

    Noc, Galerie Šternberk, Šternberk

    2000 Flexible 3, Oberosterreichisches Landesmuseum, Linec – Galeria Sztuki

    Wspołczesnej, Vratislav – Dutch Textile Museum, Tilburg – Kunst Museum

    Bayreuth, Bayreuth

    2001 Melancholie, Moravská galerie v Brně, Brno

    2002 Christmas, Galéria mesta Bratislavy, Bratislava

    2003 Ejhle světlo, Moravská galerie v Brně, Brno

    2005 Místo a čas, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem

    2006 Česká grafika, České centrum v Paříži, Paris

    Acquisitions recentes du Cabinet d'art dessin, Centre Georges Pompidou,

    Musee national d’art moderne de Paris

    2007 Invention et transgression, le dessin au XXe siecle, Collection du Centre

    Pompidou, Musee national d´art moderne, Paris, au Musee des Beaux-Arts

    d’Archeologie de Besancon

    2009 elles@centrepompidou, National d’Art Moderne, Centre Georges

    Pompidou, Paris

    Visages, New Galerie de France, Paris

    Po sametu, Galerie hlavního města Prahy

    Gender Check. Femininity and Masculinity in Eastern Europe Art

    MUMOK, Museum Moderner Kunst Stiftung Ludwig Wien, 2010

    Zachęta National Gallery of Art, Warsaw

    2010 100 let Domu umění, Dům umění, Brno

    2011 Já, bezesporu, Galerie Rudolfinum, Praha

    Obrazy mysli / Mysl v obrazech, Moravská galerie v Brně

    2012 Josef Pleskot – Cesta, Gong, Ostrava – Vítkovice

    Od Tiziana po Warhola, Muzeum umění Olomouc, Olomouc

    2013 Karl Prantl, rodina a priatelia, Danubiana, Meulensteen Art Museum,

    Bratislava

    2014 Grey Gold, Dům umění města Brna

    2015 Apparitions: Frottages and Rubbings from 1860 to Now,

    Hammer Museum, Los Angeles, Menil Collection, Houston

    Grey Gold, Nitrianska galéria, Nitra

    2018 Anatomie skoku do prázdna. Rok 1968 a umění v Československu,

    Západočeská galerie v Plzni, Plzeň

    Pocta suknu, 8smička, Humpolec

    2018–19 The Medea Insurrection, Kunsthalle, Dresden

    Možnosti dialogu / Dimensions of Dialogue / Moglichkeiten des Dialogs,

    Národní galerie Praha, Praha

    2019 Síla činu. Jan Palach a Jan Zajíc v umění v letech 1969–2009, Museum

    Kampa, Praha

    Zastoupení ve veřejných uměleckých sbírkách:

    Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou; Galerie Středočeského kraje, Kutná Hora; Galerie Benedikta Rejta, Louny; Galerie hlavního města Prahy; Galerie Klatovy / Klenová; Galerie moderního umění v Hradci Králové; Galerie umění Karlovy Vary; Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem; Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě; Galerie výtvarného umění v Ostravě; Galerie Zlatá husa, Praha; Moravská galer

    Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových, Praha; Nadace a Centrum současného umění, Praha; Národní galerie Praha; Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě; Oblastní galerie Liberec; Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích; Galerie výtvarného umění v Chebu; Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně; Sbírka města Prostějov; Západočeská galerie v Plzni

    Albertina, Wien; The Art Institute, Chicago; Bibliotheque Nationale de France, Paris; Gabinetto disegni e stampe degli Uffizi, Firenze; Frac Picardie, Amiens; Library of Congress, Washington, D. C.; The Menil Collection, Menil Foundation, Inc., Houston; Moderna Museet, Stockholm; Musee d’Art et d’Histoire, Geneva; Musee d’Art Moderne de la Ville de Paris, Paris; Musee des Beaux-Arts de Dijon, Dijon; Musee national d’art moderne / Centre Georges Pompidou, Paris; Museum Wurth, Kunzeslau; National Museum of Modern Art, Kjoto; Seoul Museum of Art, Soul; Muzeum Sztuki, Lodž; Muzeum Sztuki Wspołczesnej, Vratislav; Slovenska národná galéria, Bratislava

    Ocenění:

    Zlatá medaile na Mezinárodním bienále grafiky ve Florencii (1970)

    Grand Prix na Mezinárodním bienále grafiky v Lublani (1979)

    Grand Prix na Mezinárodním trienále kresby ve Vratislavi (1988)

    Herderova cena (Johann-Gottfried-von-Herder-Preis), Universität Wien (1990)

    Řád rytíře umění a literatury / Chevalier d’Ordre des Arts et Lettres – udělen

    vládou Francouzské republiky (1991)

    Medaile Za zásluhy I. stupně – udělena prezidentem České republiky (1997)

    Řád důstojníka umění a literatury / Officier d’Ordre des Arts et Lettres

    – udělen vládou Francouzské republiky (2003)

    Doctor honoris causa Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě (2005)

    Cena Společnosti pro vědu a umění (2005) v Senátu Parlamentu České republiky

    Cena Ministerstva kultury České republiky za rok 2005

    Jiří John

    Doctor honoris causa Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (2007)

    Narozen 6. listopadu 1923 v Třešti.
    Zemřel 22. června 1972 v Praze.
    1945–46 studoval v Praze na Státní grafické škole u prof. Zdeňka Balaše
    1946–51 Vysoká škola uměleckoprůmyslová u prof. Josefa Kaplického
    Od roku 1963 vyučoval kresbu na Akademii výtvarných umění v Praze.
    V letech 1953–60 byl členem Umělecké besedy, od roku 1960 UB 12 (až do jejího násilného zrušení koncem 60. let) a také členem SČUG Hollar.

    Samostatné výstavy (výběr)

    1960 Jiří John: Obrazy, Alšova síň Umělecké besedy, Praha

    1965 Jiří John, Galerie Nová síň, Praha

    1966 Jiří John, Mala Galerija, Ljubljana

    Jiří John: Grafika a obrazy 1957–1966, Dům umění, Hradec Králové

    Jiří John, Oblastní galerie v Liberci, Liberec

    1968 Jiří John: Obrazy a grafika z let 1961–67, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Litoměřice

    Jiří John: Obrazy a grafika z let 1961–67, Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě, Havlíčkův Brod

    Jiří John: Obrazy a grafika z let 1961–67, Oblastní galerie v Liberci, Liberec

    1969 Jiří John, Galerie Wendtorf–Swetec, Düsseldorf

    Jiří John: Bilder, Grafiken, Galerie Mahlerstrasse, Wien

    Jiří John: Grafika, Pracheňské muzeum, Písek

    1969–70 Jiří John: Obrazy z let 1962–69, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, Roudnice nad Labem

    1970 Jiří John: Obrazy z let 1962–69, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Litoměřice

    Jiří John: Peintures, dessins, gravures, Galerie Engelberts, Geneve

    Jiří John: Obrazy a grafika, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Jihlava

    1974 Jiří John: Poslední obrazy, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, Roudnice nad Labem

    1979–80 Jiří John: Malba, kresba, grafika, Dům umění města Brna, Brno

    1980 Jiří John: Malba, kresba, grafika, Galerie výtvarného umění v Chebu, Cheb

    1981 Jiří John: O přírodě, Ústřední kulturní dům železničářů, Praha

    1988–89 Jiří John: Obrazy a grafika, Dům umění, Gottwaldov

    1989 Jiří John: Obrazy a grafika, Horácka galerie v Novém Městě na Moravě, Nové Město na Moravě

    Jiří John: Obrazy a grafika, Muzeum Vysočiny Jihlava, Jihlava

    1992 Jiří John: Životní dílo, Jízdárna Pražského hradu, Praha

    1994 Jiří John: Grafika, Výstavní síň Emila Filly, Ústí nad Labem

    1996 Jiří John: Grafika, Galerie moderního umění v Hradci Králové, Hradec Králové

    Jiří John: Výběr z díla, Výstavní síň Masné krámy, Plzeň

    1998 Jiří John: Grafika, Galerie Jiřího Jílka, Šumperk

    Jiří John: Maľba, grafika, kresba, Turčianska galéria v Martine

    2000 Jiří John: V otevírání vstřícnosti, Galerie Šternberk, Šternberk

    2000–01 Jiří John: Kresby, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Litoměřice

    2001 Jiří John: Kresby, Galerie moderního umění v Hradci Králové, Hradec Králové

    Jiří John: Kresby, Galerie výtvarného umění v Chebu, Cheb

    2001–02 Jiří John: Kresby, Galerie umění Karlovy Vary

    2002 Jiří John, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Jihlava

    2004 Jiří John: Retrospektiva, Mánes, Praha

    Malíř, grafik, ilustrátor… a člověk Jiří John, Muzeum Vysočiny Jihlava, pobočka Třešť, Třešť

    2006 Jiří John: Grafika, Městská galerie Hasičský dům, Telč

    2012 Jiří John: Grafika, Muzeum Vysočiny Jihlava, pobočka Třešť, Třešť

    2013 Jiří John, Adriena Šimotová – doteky, Galerie Moderna, Praha

    Jiří John, Za obzor, Museum Kampa, Praha

    2014 Jiří John, Galerie města Trutnov, Trutnov

    2015 Jiří John, Ve vrstvách, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem

    2016 Jiří John, Galerie umění Karlovy Vary

    Společné výstavy (výběr)

    1957 Výstava pěti výtvarníků, Alšova síň Umělecké besedy, Praha

    Malá krajina, Galerie Českého fondu výtvarných umění, Praha

    Město očima soudobých malířů, Galerie Českého fondu výtvarných umění, Praha

    1958–59 Umění mladých výtvarníků Československa 1958 Obrazy a plastiky, Jízdárna Pražského hradu, Praha

    1962 Modern Czechoslovak Art, Seven Arts Gallery, London

    Tvůrčí skupina UB 12, Galerie Československý spisovatel, Praha

    7. Bienal de Sao Paulo, Parque Ibirapuera, Sao Paulo

    1964 Czechoslovak Graphic Art, Alexandria

    1965 5. Biennale Internazionale d‘Arte Contemporanea della Repubblica di San Marino, Palazzo Kursaal, San Marino

    Mednarodni bienale grafike, Ljubljana

    8. Bienal de Sao Paulo, Parque Ibirapuera, Sao Paulo

    Tschechoslowakische Kunst heute: Profile V, Stadtische Kunstgalerie, Bochum

    Quatrieme biennale de Paris, Musee d‘Art Moderne de la Ville de Paris, Paris

    Tschechoslowakische Grafiker, Schleswig–Holsteinisches Landesmuseum, Schleswig

    Mostra internazionale di bianco e nero, Lugano

    Tschechoslowakische Kunst der Gegenwart, Akademie der Kunste, Berlin

    Arte actual Checoslovaco, Museo de Arte Moderno, Mexico City

    Grafiek uit Praag, Stedelijk Museum, Amsterdam

    1967 Mednarodni bienale grafike, Ljubljana

    Internationale Biennale der Grafik, Neue Pinakothek, Munchen

    8 grafici cecoslovacchi, Calcografia nazionale, Roma

    Mostra d´arte contemporanea cecoslovacca, Castello del Valentino, Torino

    Tsjekkoslovakisk Grafikk 1967, Oslo Kunstforening, Oslo

    Intergrafik 67, Altes Museum, Berlin

    1967–68 Hedendaagse Tsjecho–Slowaakse kunst, Koninklijke Academie voor Schone Kunsten, Antwerpen

    1968 2. Międzynarodowe Biennale Grafiki w Krakowie, Krakow

    50 let československého malířství 1918–1968, Slovenská národná galéria, Bratislava

    Izložba savremene čehoslovačke grafike, Muzej savremene umetnosti, Beograd

    Contemporary Prints of Czechoslovakia, National Gallery of Canada, Ottawa

    1969 Zestien Tsjechische kunstenaars. Dertien grafici en drie keramisten, Galerie De Tor, Amsterdam

    Česká krajina, Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou

    6 Graveurs de Prague, Galerie La Hune, Paris

    L´art tcheque actuel, Renault Champs–Elysees, Paris

    Arte contemporanea in Cecoslovacchia, Galleria Nazionale d‘Arte Moderna e Contemporanea, Roma

    Obraz 69. Celostátní výstava současné malířské tvorby, Moravské uměleckoprůmyslové muzeum, Brno

    1970 International Biennale of Original Drawing, Muzej moderne i suvremene umjetnosti, Rijeka

    La Biennale di Venezia 1970, Venezia

    Graveurs tchecoslovaques contemporains, Cabinet d‘arts graphiques, Geneve

    Cien grabados y cien fotografias Checoslovaquia, Museo universitario de ciencias y arte, Mexico City

    Tschechische Kunst des 20 Jahrhunderts. Einige Aspekte der Entwicklung, Kunsthaus Zurich, Zurich

    1971 11. Bienal de Sao Paulo, Parque Ibirapuera, Sao Paulo

    45 zeitgenossische Kunstler aus der Tschechoslowakei. Malerei, Plastik, Grafik, Glasobjekte, Baukunst, Koln

    Premio Internazionale Biella, Museo Civico, Biella

    Werken van Tsjechoslowaakse Grafici 1960–70, Centraal Museum Utrecht, Utrecht

    1972 La Biennale di Venezia, Venezia

    Výstava současné české ilustrace, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem

    Tjeckoslovakisk grafik av idag, Nationalmuseum, Stockholm

    Tschechoslowakische Druckgraphik der Gegenwart, Durerhaus, Nurnberg

    35 artisti cecoslovacchi contemporanei Grafica e oggetti, Unimedia Galeria d’arte contemporanea, Genova

    1973 Czeska i słowacka grafika wspołczesna ze zbiorow Galerii Narodowej w Pradze i Słowackiej Galerii Narodowej w Bratysławie, Zachęta Narodowa

    Galeria Sztuki, Warszawa

    1974 Osteuropaische Kunst aus der Sammlung des Museum Bochum, Museum

    Bochum, Bochum

    Krajina snů a představ, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích

    1975 Wspołczesna sztuka czeska ze zbiorow Muzeum Sztuki w Łodzi, Muzeum Sztuki w Łodzi, Łodź

    Eastern European Printmakers, Cincinnati Art Museum, Cincinnati

    1978 Tshekkoslovakian nykytaidetta, Helsingin Taidehalli, Helsinki

    1981 České malířství a sochařství 1900–1980, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou, Hluboká nad Vltavou

    1983 Hommage to Jiří Balcar and Jiří John, Riverside Studios, London

    Česka krajina, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou, Hluboká nad Vltavou

    Dessins tcheques du 20e siecle, Centre Pompidou, Paris

    1983–84 Das Prinzip Hoffnung. Aspekte der Utopie in der Kunst und Kultur des

    20. Jahrhunderts, Museum Bochum, Bochum

    Současná krajina, Oblastní galerie v Liberci, Liberec

    Wspołczesna sztuka czeska. Kolekcja Janiny Ojrzyńskiej, Muzeum Narodowe,

    Wrocław

    1986 Czechoslovak Prints from 1900 to 1970, The British Museum, London

    1990 Neue Blatter aus der ČSSR, Kupferstichkabinett, Dresden

    České výtvarné umění 1960–1990, Středočeská galerie, Praha

    1993 České výtvarné umění 1930–1960, České muzeum výtvarných umění, Praha

    1994 Europa, Europa. Das Jahrhundert der Avantgarde in Mittel– und Osteuropa,

    Kunst– und Ausstellungshalle der Bundesrepublik Deutschland, Bonn

    UB 12, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Jihlava

    1996 V prostoru 20. století. České umění ze sbírky Galerie hlavního města Prahy, Městská knihovna, Praha

    Eine Promenade der Romantiker, Stadtmuseum Gohre, Jena

    1997 Umění zastaveného času. Česká výtvarná scéna 1969–1985, Moravská galerie v Brně, Brno

    Mezi tradicí a experimentem. Práce na papíře a s papírem v českém výtvarném umění 1939–1989, Trojlodí, Muzeum umění Olomouc, Olomouc

    1997–98 Proměny krajiny v českém malířství 20. století, Národní galerie Praha, Veletržní palác

    2002 Europaweit. Kunst der 60er Jahre, Stadtische Galerie, Karlsruhe

    Anima & Animus (manželské páry v generaci 60. let), Galerie Zlatá husa, Praha

    2003 Umění je abstrakce. Česká vizuální kultura 60. let, Jízdárna Pražského hradu, Praha

    2003–04 Ejhle světlo, Moravská galerie v Brně, Brno

    České umění XX. století 1940–1970, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou, Hluboká nad Vltavou

    Hory, skály, kameny, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Jihlava

    2009 České a slovenské umění 60. let 20. století, Dům umění, Ostrava

    2011 Duše krajiny, duch místa, Galerie U Betlémské kaple, Praha

    2012–13 Od Tiziana po Warhola. Muzeum umění Olomouc 1951–2011

    (IV. Výtvarné umění 1948–2011), Muzeum umění Olomouc, Olomouc

    2019 Vrchovina, krabatina, mrchovina, Galerie 8smička, Humpolec

    Zastoupení ve veřejných uměleckých sbírkách:

    Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou; Galerie Středočeského kraje, Kutná Hora; Galerie Benedikta Rejta, Louny; Galerie hlavního města Prahy; Galerie moderního umění, Hradec Králové; Galerie umění Karlovy Vary; Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem; Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě; Galerie výtvarného umění v Náchodě, Galerie výtvarného umění v Ostravě; Moravská galerie v Brně; Muzeum umění Olomouc; Museum Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových, Praha; Národní galerie Praha; Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě; Oblastní galerie Liberec; Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích; Galerie výtvarného umění v Chebu; Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně; Západočeská galerie v Plzni

    Stedelijk Museum Amsterdam; Museum Folkwang, Essen; Muzeum Sztuki w Łodzi; Montreal Museum of Fine Arts, Montreal; Bibliotheque Nationale de France, Paris; Museum Boijmans Van Beuningen, Rotterdam; Gallery of Modern and Contemporary Art, Citta di San Marino; Moderna Museet, Stockholm; Library of Congress, Washington D. C.; Musee d‘Art et d‘Histoire, Geneve

    Ocenění

    7. Bienal de Sao Paulo (stříbrná medaile za grafiku) (1963)

    5. Biennale Internazionale d‘Arte Contemporanea della Repubblica di San Marino (1964)

    Grafika 65, Pisek (1965)

    International Biennale of Graphic Art, Ljubljana (1965)

    Mostra internazionale di bianco e nero – Lugano (1. cena) (1966)

    Státní cena Klementa Gottwalda (1968)

    International Biennale of Graphic Art, Ljubljana (odkupni cena) (1969)

    Cena Václava Hollara 1970 International Biennale of Original Drawing, Rijeka

    (cena Muzea moderního umění – Muzej moderne i suvremene umjetnosti) (1969)

    Pavel BRUNCLÍK
    Vyhledávání v článcích Regionalistu:

    Vyhledávat lze jak s diakritikou, tak bez ní. Na velikosti písmen nezáleží.

    Další zprávy:
  • Vydáno dnes v 22:12 hodin:
    Velbloud dvouhrbý se chodí podrbat ke „kartáčovníku“
    Exkluzivní drbátko má ve svém výběhu v ZOO Tábor velbloud dvouhrbý.
  • Vydáno ve čtvrtek 2.4.2020 :
    Osmnáctiletý motorkář utrpěl při nehodě na Pelhřimovsku zranění
    Osmnáctiletý motorkář se zranil při nehodě, která se stala ve středu 1. dubna po třetí hodině odpoledne u Miletína na Pelhřimovsku.
  • Vydáno ve čtvrtek 2.4.2020 :
    U Kochánova začal z nedbalosti hořet lesní porost
    Mezi Měřínem a Velkým Meziříčím ve Stránecké Zhoři - Kochánově začal ve čtvrtek 2. dubna krátce po půl druhé odpoledne hořet lesní porost.
  • Vydáno ve čtvrtek 2.4.2020 :
    Auto srazilo v Havlíčkově Brodě chodkyni, ta utrpěla zranění
    Osobní auto srazilo ve středu 1. dubna po páté hodině ráno v Havlíčkově Brodě chodkyni.
  • Vydáno ve čtvrtek 2.4.2020 :
    Neukázněné řidiče kamionů, kteří projíždějí provizorní most u Velkého Beranova policisté přísně pokutují
    V souvislosti s budováním obchvatu Velkého Beranova platí na silnici II/602 stanovené přechodné dopravní značení, které zakazuje vjezd nákladním vozidlům, jejichž hmotnost přesahuje 12 tun.
  • Vydáno ve čtvrtek 2.4.2020 :
    Stavební práce na silnicích probíhají téměř po celé Vysočině
    Kraj Vysočina s městem Třešť zahájil generální opravu průtahu Třeště, tedy silnice II/406 v úseku od křižovatky s II/403 (na Stonařov) po železniční trať. V současnosti se jedná o uzavírku pro první etapu prací (od radnice po železniční přejezd), na kterou ještě letos naváže druhá etapa v trase od radnice po křižovatku u hotelu Harmonie a následně třetí etapa od křižovatky na Batelov (včetně) až po křižovatku na Stonařov. Město Třešť plánuje v rámci této stavby rekonstruovat vodovod a kanalizaci, po dokončení budou následovat pokládky povrchů.
  • Vydáno ve čtvrtek 2.4.2020 :
    Špatné časy restaurací: Tržby s koronavirem klesly o 83 procent; čtyři z deseti se navíc bojí, že je skolí stravovací paušál
    Tuzemské restaurace trpí. Dva týdny od uzavření se jejich prodeje propadly podle platebních údajů společnosti Edenred o plných 83 procent. Mnohé bojují a vydávají jídla z okének nebo je posílají prostřednictvím rozvážkových služeb, ale čísla ukazují, že odvětví je v historicky nejhorší krizi. Teď se navíc velká část z nich bojí, že jim definitivně zlomí vaz odliv zákazníků kvůli chystanému stravenkovému paušálu.
  • Vydáno ve čtvrtek 2.4.2020 :
    Jaderné elektrárny Dukovany a Temelín budou svítit modře, vyjádří tak podporu lidem s autismem
    Obě jaderné elektrárny Dukovany i Temelín se společně s dalšími regiony ČEZ opakovaně připojí k celorepublikové kampani „Česko svítí modře“ s cílem více porozumět světu lidí s autismem. V noci z 2. na 3. dubna modré světlo, symbolizující komunikaci, ozáří vstup do elektrárny Dukovany. Vyjádří tak podporu a solidaritu osobám s PAS (poruchou autistického spektra), u nichž je problematickou oblastí právě komunikace. Aktuální neočekávané změny v souvislosti s opatřeními kvůli COVID 19 jsou právě pro ně velkým problémem.
  • Vydáno ve čtvrtek 2.4.2020 :
    Kvůli náporu lidí bude otevřený sběrný dvůr na Ratířovské v Jihlavě
    Sběrný dvůr Havlíčkova v Jihlavě funguje v omezeném režimu a to od pondělí do pátku vždy od 6 do 14 hodin. Sběrný dvůr na Rantířovské ulici bude otevřen od pondělí 6. dubna.
  • Vydáno ve středu 1.4.2020 :
    Nejvzácnější druh v táborské zoo umí mňoukat „jako na lesy“
    Masotra, samec fosy madagaskarské patří k nejvzácnějším zvířatům žijícím v ZOO Tábor. Nevěřili byste, jak hlasitě se tato zdánlivě klidná šelma středního vzrůstu dokáže projevovat.
  • Vydáno ve středu 1.4.2020 :
    Kronospan žádá o povolení nadlimitního zdroje hluku
    Firma Kronospan žádá krajský úřad o dočasné povolení nadlimitního zdroje hluku. Město nesouhlasí a varuje před podstatným zásahem do kvality života obyvatel.
  • Vydáno ve středu 1.4.2020 :
    Vysoká škola polytechnická v Jihlavě pomáhá v boji s koronavirem
    Členové akademické obce VŠPJ nenápadně, ale aktivně vstupují do dobrovolné pomoci nejen regionálním institucím, které to potřebují v souvislosti s postupem epidemie způsobené novým koronavirem. Studenti posledního ročníku denního studia oboru Všeobecná sestra a studenti všech ročníků oboru Zdravotně sociální pracovník jsou aktivováni a připraveni pomoci na výzvu hejtmana Kraje Vysočina při nedostatku kvalifikovaného personálu u poskytovatelů jak zdravotní, tak sociální péče. V současné době vysoká škola nabízí a koordinuje dobrovolnickou pomoc studentů i pracovníků školy prostřednictvím Poradenského a kariérního centra.
  • Vydáno ve středu 1.4.2020 :
    Od neděle 5. dubna bude fungovat na Vysočině víkendová zubní pohotovost v centrální ordinaci v Jihlavě
    Počínaje nedělí 5. 4. 2020 až do odvolání bude v Kraji Vysočina zajištěna víkendová pohotovost (soboty, neděle) v centrální ordinaci v Jihlavě. A to od 8:00 do 12:00 hodin. (Případně déle dle aktuální potřeby, ale pouze po telefonické domluvě.)
  • Vydáno ve středu 1.4.2020 :
    Muzeum Vysočiny Jihlava vydalo mimořádné číslo muzejního časopisu speciálně pro seniory, s on-line prezentací nezůstávají pozadu ani další muzea
    Přestože prakticky celý svět ochromila pandemie nového typu koronaviru, která si mimo jiné vyžádala uzavření restaurací, vybraných obchodů a všech kulturních zařízení pro veřejnost, činnost uvnitř krajských muzeích se nepřerušila.
  • Vydáno ve středu 1.4.2020 :
    Pacienty jihlavské nemocnice snímá termokamera
    Zdravotníci jihlavské nemocnice mají nového užitečného pomocníka. U vstupu do nemocnice je ode dneška termokamera. Měří přicházejícím lidem teplotu. Měření je přesnější, pohodlnější a bezpečnější pro obsluhující personál.
  • Vydáno ve středu 1.4.2020 :
    Živnostenský úřad žádá: Nechoďte k nám žádat o ošetřovné, je to zbytečné, volejte nebo pište e-mail
    Ministerstvo průmyslu a obchodu změnilo podmínky, za kterých lze žádat o dotaci na Ošetřovné pro OSVČ. ŽÁDOSTI NEBUDEME PŘIJÍMAT NA ŽIVNOSTENSKÉM ÚŘADU. Přesto dnes v úřední době 14-17 hod čekáme fronty a vyzýváme, nechoďte k nám, je to zbytečné. KDY LZE PODAT ŽÁDOST? Žádost o dotaci na ošetřovné mohou OSVČ podávat nejdříve 1. 4. 2020 od 9:00. OSVČ si mohou požádat o podporu za období 12. - 31. 3. 2020. Datum ukončení příjmů žádosti 30. 4. 2020.
  • Vydáno ve středu 1.4.2020 :
    Termín zápisů do škol zůstává, proběhnou on-line
    Přihlášky do škol lze zaslat datovou schránkou, e-mailem s elektronickým podpisem, poštou nebo přes webovou aplikaci ZápisyOnline. Osobní návštěvu lze uskutečnit výjimečně po domluvě se školou.
  • Vydáno ve středu 1.4.2020 :
    Reakce RNDr. Evžena Korce, CSc., na vyjádření ÚKZÚZ k jeho komentáři „Plošný rozhoz jedů byl schválen. Výrobce to zakazuje. Kdo za to bude odpovědný?“
    Dovolte mi reagovat na vyjádření Ústředního kontrolního a zkušebního úřadu zemědělského (ÚKZÚZ) k mému komentáři z konce března 2020, který se týkal úřadem povolené aplikace toxických látek k hubení údajně přemnožené populace hrabošů polních v některých lokalitách v ČR.
  • Vydáno v úterý 31.3.2020 :
    Havlíčkobrodští profesionální hasiči pomáhají první den v domově seniorů v Břevnici
    Úderem dnešní sedmé hodiny ráno začali pomáhat v Domově se zvláštním režimem v Břevnici příslušníci Hasičského záchranného sboru Kraje Vysočina. Tříčlenná směna příslušníků bude sloužit do zítřejší sedmé hodiny ranní, pak ji vystřídá směna další.
  • Vydáno v úterý 31.3.2020 :
    Prosím, nezachraňujte mláďata, pokud nejsou zraněná. Oni sami nebo jejich rodiče se postarají
    Do lesů, lesoparků, ale i městských parků teď přichází mnohonásobně víc lidí než jindy, protože se při dlouhodobém pobytu v uzavřených prostorách zkrátka potřebují provětrat na čerstvém vzduchu. Je mezi nimi i velká část těch, kteří toho o přírodě mnoho nevědí, a tak se snadno může stát, že by se snažili pomáhat tam, kde to vůbec není zapotřebí. Mám na mysli především osud mláďat, která se právě teď na jaře rodí, a která se teprve učí samostatnosti. Neznalí lidé se snadno dojmou nad zdánlivě osiřelými tvory a v domnění, že je zachrání, je bohužel seberou a odnesou domů nebo do nejbližší záchranné stanice. Což je ale to nejhorší, co se může mláďatům stát, protože jim člověk sebere šanci stát se samostatnými, životaschopnými jedinci, kteří pak v přírodě obstojí!
Další články vydané ve dnech 19. 3. 2020 - 3. 4. 2020:






zpět na vrchol stránky...
redakce Regionalistu:

Regionalist, nejstarší český internetový deník: založen roku 1996 - zpravodajství a publicistika na internetu se zvláštním zaměřením na prostor Českomoravské vysočiny

Akční radius Regionalistu: zahrnuje především území Jihlavského kraje, tedy Vysočiny, to jest okresy Jihlava, Havlíčkův Brod, Pelhřimov, Třebíč a Žďár nad Sázavou)

Internetová adresa: www.regionalist.cz

Editace a redakce: Eva Švančarová (Šinkovská), šéfredaktorka
kontakt: regionalist@seznam.cz

Vychází: od září roku 1996 každý den!

Vydává: Vitaeelhomeo Ltd. - registered in England Company No. 8062676

Redakce, inserce, obchodní oddělení: e-mail: obchod@regionalist.cz, telefon: +420 777 307 887

© (1996-2020) - Eva a Leo Švančarovi

zpět na vrchol stránky...
Z jihlavských legend
Letopisy L. Vilímka
Z jihlavských čtvrtí
Zločiny komunismu
Jihlavské tramvaje
RSS

Homeopatické sady:
Partnerské weby Regionalistu:

X-Pcz
Publicisticko-křesťanský netradičně tradiční web:
1. 4. 2020 - Vazby a souvislosti mezi největšími chřipkovými epidemiemi, které se objevují pravidelně každé půlstoletí

23. 3. 2020 - Církev Janova II. – Liturgie

22. 3. 2020 - Církev Janova I.

26. 2. 2020 - K době postní: Jíst – nebo nejíst?

25. 2. 2020 - Rod Toufarů z Horního Smrčného, z něhož pocházel mučedník P. Josef Toufar

11. 12. 2019 - Sedmdesát let od prvního křížového zázraku v Číhošti!

25. 9. 2019 - Hlavní poznávací znak sektářství? Záporný vztah k tabáku!

24. 9. 2019 - Prosme po třiceti letech opět svatou Anežku Českou o zázrak. O svobodu!

1. 8. 2019 - Svatý Serafim Sárovský: „Získej vnitřní pokoj – a tisíce okolo tebe naleznou spásu!“

20. 6. 2019 - Mariánský sloup: Staletý symbol řádění běsů v českých levicových duších


H umoresky nejen Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence z rodného jihlavského Bedřichova:
- O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

- Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

- Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

- Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

- Netopýr v trolejbusu…

- Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

- Dvojitá pomsta pana domácího

- Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

- Vzpomínka na Bosého Laca

- Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…


H omeopatický a astrologický web
L
ea Švančary
Publicisticky i odborně. Aneb co asi netušíte díky zažitým mýtům o astrologii i homeopatii:


Aktuální teplota:
Počasí v Počátkách
Atmosférický tlak:
Počasí v Počátkách
Srážky v tuto chvíli:
Počasí v Počátkách



Pěvecké sdružení Campanula Jihlava...

Pěvecké sdružení Campanula Jihlava...

Pěvecké sdružení Campanula Jihlava...

Pěvecké sdružení Campanula Jihlava...