Uprostřed prvního říjnového týdne uplyne 75 let od hrdinské smrti divizního generála Vojtěcha Luži a poručíka Josefa Koreše. V těžkém podzemním boji proti hitlerovské okupaci Československa padli 2. října 1944 v obci Hřiště, dnes místní součásti města Přibyslav.
Na svatého Václava 1944 se vydali k přibližně 70 kilometrů dlouhému pochodu z Říčan u Prahy.
Když 2. října 1944 v hustém dešti do nitky promočeni a chladem vyzáblí dorazili od Žižkova Pole do Hřiště, čekala tam na oba zákeřná smrt.
Lužu, nejvyššího představitele domácího odboje, zastřelili přibyslavští četníci, postřelený těžce zraněný Koreš v beznadějné situaci doběhl jen k domu cestáře Josefa Dostála a tam spáchal sebevraždu.
Tragédie se odehrála v hostinci Marie Němcové, jejíž manžel zahynul v Osvětimi, před zraky hostinského Jana Votavy. Stříleli vrchní četnický strážmistr Bohumil Mečíř, štábní kapitán Josef Navrátil a četnický strážmistr Stanislav Kunderka.
Z jedenácti výstřelů pouze jeden šel mimo
Ran padlo jedenáct, pouze jeden náboj netrefil. Mečíř vystřelil třikrát, Kunderka s Navrátilem každý čtyřikrát. Lužu zasáhlo osm projektilů, Koreše dva.
Mrtvá těla ohledal přibyslavský lékař MUDr. Miloslav Liška, který Lužovi tajně odebral šifrovaný zápisník a s odvahou sobě vlastní ho ukryl a později pro jistotu zničil.
Zatím neidentifikované mrtvoly byly na příkaz gestapa uloženy v místní hasičské zbrojnici, po dvou dnech si pro ně přijelo německé vojenské auto a odvezlo je k žehu do brněnského krematoria.
Popel byl teprve 10. dubna 1945, kdy se k Brnu již blížila Rudá armáda, narychlo vysypán neznámo kde. Jiná verze praví, že byl rozházen v terezínské Malé pevnosti.
Tragédii podrobně s osobním zaujetím popisuje generálův syn Radomír Luža v memoárech nazvaných V Hitlerově objetí. Kapitoly z českého odboje napsal anglicky v emigraci v Kanadě, český překlad vydalo nakladatelství Torst v roce 2006.
V knize píše: “Když dorazili do Přibyslavi v předhůří Vysočiny, už několik dnů pršelo. Vzhledem k tomu, že ve městě byla četnická stanice, nepovažovali za rozumné tu zastavovat a pokračovali až do obce Hřiště. Tou dobu už za sebou měli skoro sedmdesát kilometrů chůze. V Hřišti neměli žádný kontakt, poněvadž však měli velmi kvalitní doklady, domnívali se, že mohou riskovat usušit se někam do hostince. Byli teď více než sto kilometrů vzdáleni od Prahy, a tedy v bezpečnostně méně ostražitém kraji”.
Osudové dilema českých četníků
Vojenští historici Vladimír Černý, Petr Kopečný a František Vašek ve studii Legenda bez legend, kterou vydalo nakladatelství Brněnský legionář v roce 2004, došli k závěru, že přibyslavští četníci tváří v tvář dvěma neznámým mužův v hostinci v Hřišti stáli před osudovým rozhodnutím: “Když se shromáždili před vchodem, mohli volit ze dvou alternativ. Buď postupovat standardní formou, tedy vejít do místnosti, vyzvat neznámé k předložení osobních dokladů a snad se i zeptat, co ve vsi pohledávají za tak nepříznivého počasí. V takovém případě by existovala naděje, že zákrok proběhne v klidu. Četníci přece byli starostou Honzou informováni o tom, že oba muži mají doklady v pořádku. Přesto se rozhodli k alternativě druhé, tedy k razantnímu zákroku. V neznámých mužích zřejmě spatřovali nepřátele říše, protože podezření, že by se mohlo jednat o provokatéry gestapa, nebylo na místě. Honza se sice zúčastnil jednání u okresního hejtmana Laciny v Novém Městě na Moravě, kde se o možném působení provokatérů v oblasti mluvilo, ale v tomto případě to jen těžko připadalo v úvahu”.
Právník Josef Grňa, člen Rady tří, největší nekomunistické odbojové organizace na území protektorátu, o situaci na přibyslavské četnické stanici napsal: “Má v kraji velmi špatnou pověst, četníci jsou obáváni pro komisní chování, služební horlivost, puntičkářské vykonávání německých rozkazů i iniciativu ve službě Němcům”.
“Starosta i tři četníci, kteří přepadli hostinec ve Hříšti, obdrželi od Němců odměnu od dvou do tří tisíc korun na osobu. Uvědomovali si, že jejich čin si mezi ostatními Čechy velkou oblibu nezíská a věnovali peníze na dobročinné účely,” uvádí Radomír Luža v již citovaných memoárech.
Obětí okupace byl také bratr Bohuslav Luža
V Uherském Brodě v okrese Uherské Hradiště byla v říjnu 2013 založena nezávislá soukromá Nadace bratří Lužů.
“Hlásíme se k odkazu brodských rodáků bratrů Bohuslava a Vojtěcha Lužů. Členové správní rady pracují pro nadaci zásadně dobrovolně, bez nároků na mzdu či jinou formu odměny”, píše zakládající preambule.
Mladší bratr Vojtěcha Luži, Bohuslav Luža (Uherský Brod 1892 - Buchenwald 1945), byl československým politikem, národně socialistickým poslancem a propagátorem osobnosti a díla J. A. Komenského. V letech 1932 - 1939 byl starostou města Uherský Brod.
Bratři Lužovi měli významný vliv na rozhodnutí tehdejší vlády vybudovat v Uherském Brodě dodnes prosperující Českou zbrojovku.
Bohuslav Luža odmítl přivítat německé okupanty na radnici. Byl proto v prvním dnu druhé světové války (1. září 1939) zatčen gestapem, internován v Buchenwaldu a v tomto koncentračním táboře v poslední předvečer konce války, 7. května 1945, na následky útrap zemřel.
Foto: z archivu Karla Černého:
Generál Vojtěch Luža na snímku z roku 1937 stojí vlevo, uprostřed prezident Československé republiky Edward Beneš, vpravo generál František Bláha